1. kapitola - 1.11.2019

Začátek mého konce

Po dosažení věku dvaceti sedmi let, se můj život začal razantně měnit a jít do kytek, jak se říká. On se teda začal měnit už před tím, bohužel jsem byla tak zaslepená, že jsem si toho nevšímala. 

Opona spadla, když jsem si zrušila sociální sítě, v jejichž sítích jsem byla lapena dlouho. Facebook jsem si založila v roce 2009 a nebyl den, abych na něm nebrouzdala a nestalkovala život ostatních. Sama jsem si vytvářela vlastní obraz mého skvělého života tak, aby všichni záviděli. Honila se za palečky, v případě Instagramu za srdíčky. Nevnímala jsem život kolem sebe a šeredně jsem na to doplatila a doplácím. 

V létě jsem byla tři týdny u moře, kde jsem si na sociální sítě vůbec nevzpomněla a po návratu jsme si uvědomila, že mi je bez nich lépe. Konec sledování přátel, kteří nezveřejňují nic jiného než své ratolesti, domácí mazlíčky a kde co sežrali. Tak jsem tedy ze dne na den deaktivovala své účty a ponechala jenom Messenger, pro případ, kdyby se někdo se mnou chtěl spojit a neměl moje telefonní číslo. Už jsem se zkrátka dostala do bodu, když mě tenhle sdílený život začal otravovat. Tím pádem jsem měla telefon méně v ruce a začala si všímat našeho vztahu s přítelem. A tak to začalo.  

V každém případě to se mnou v práci začalo jít z kopce. Přestala jsem se soustředit a dělala chyby (to nemluvím o těch hromadách posmrkaných kapesníků a zdevastovaném vzhledu). Nadřízení si mě vzali stranou, respektive do zasedačky, a za zavřenými dveřmi jsem jim povykládala svůj příběh. Čekala jsem řádnou houbovou polévku (pozn. vylágoš, tytyty, seřvání atd...), ale šéfové překvapili, dali mě na pár dní k ledu, abych si utřídila myšlenky. 
„Kdyby tohle byl scénář, myslel bych si, že si ze mně ten scénárista dělá prdel. Tohle prostě nevymyslíš. Měla bys o tom psát." No a tak mě teda ten nejvyšší nakopl, obrazně, abych se pustila do sepisování svých životní peripetii. 

Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak vlastně můj život není ani vtipný, ani dramatický, aby z toho byl nějaký bestseller (alá Bridget Jones). Ale když je vám fakt nahovno a nic nepomáha (výběr mých odzkoušených oblbováku: chlast, sex, tancování, cvičení ve fitku, které pro mě stále není komfortní, až po rozhovory s kamarády a kolegy), tak možná jediná cesta je psaní. Vypsat se ze všeho, dostat to prostě ven.