5 kapitola 22.11.2019 Démon alkohol 2

Jak jsem přišla o kamarády

Dneska jsou to dva mesice, co jsem měla naposledy alkohol. Jupí... Pro mnohé  je to standart. Pro mě to je kousek k malému vítězství. Abychom si to vyjasnili, beru to v ramci nového života v matičce Praze. Nejdéle jsem to vydržela tři měsíce a to bylo od půlky února do půlky května v roce 2017, kdy mi doktor předepsal prášky kvůli zvysenemu cukru v těle (odkud se ten cukr asi z velké části vzal??). A zrovna dneska mám neuvěřitelnou chuť si zajancit, ale neudělám to. A proč? Protože jsem nebyla pozvána. A kam, že jsem nebyla pozvána? Na kolej. Prosím na vysokoškolskou. Každý rok se poslední pátek v listopadu pořádala obrovská oslava narozenin asi sedmi lidí a sešli se tam všichni, hlavně ti, co už na koleji nebydli. Neuvěřitelný zážitek, při kterém se ze vzdělaných lidí stanou hovada a ovládnou je tak zvířecí pudy. Skoro teda. Ale i tak je to nevídaná akce, po které se vzpamatovavate ještě další půl rok, než jsou čarodějnice. No nic. Letos jsem se bohužel ocitla na černém listu. Nikdo mě nepozval a stal se že mě společenský vyhnanec. Skvělé. Chápejte, mě nešlo o to, abych si vylila držku jako hovado, ale spíš, že je to taková tradice a setkávání se všema, kteří patří do vašich začátku nového zivota. Máte spolu milion zážitků, románků atd... Ty lidi berete jako součást rodiny, protože vám pomohli překlenout období telecí do "dospělého". Ano, to pozdější období mám v uvozovkách, protože je mi dvacet sedm a upřímně, necítím se být víc dospělá, než jsem byla před osmi lety. No a vždycky to bolí, když přijdete o rodinu. 

Co jsem teda udělala, že jsem se ocitla na Black listů? Opila se. Už slyším to ťukání na čelo a poznámky typu, že jsem hysterka. Každý se přece v minulosti opil, blablabla. Ano, ale já se opila tak, že jsem vyjela po svém bývalém, líbala se s ním (asi), chovala se jako hysterická pinda a zakončila to hádkou se současným. Do toho ten můj bývalý má super přítelkyni, kterou mají všichni z koleje rádi. Takže jsem porušila pravidlo a jako devka nejenom stáhla sebou bývalého ( ono teda jakože na nevěru jsou vždycky za potřebí dva) a taky jsem ublížila svému příteli. Nepamatuju si z toho večera moc, ale to, co mi zůstalo v paměti mi stačilo a pokaždé, když si na to vzpomenul ozve morální já a jsem v háji. Pokaždé je to jako facka a tak moc mě to mrzí. A v dnešní den to vygradovalo. Nikdo o tom neví... Teda až na bývalého, který se podílel na tvorbě seznamu účastníků a pro jistotu, mě vyškrtl. Nevím, to teda určitě, ale i kdyby to neudělal, tak bych se tam stejně neukázala, protože by mě hanba fackovala a ve výsledku bych vlastně stejně nenapila, protože jeden z důvodu, proč jsem přestala pít, je právě tenhle. Me neovladatelné chování, při kterém jedu až do mrtva. Svoji hlouposti jsem vlastně ukončila dlouholeté přátelství, ktere mě opravdu mrzí. Život jde, ale dál. I já se musím posunout a naučit se pít s mírou, abych nakonec nezůstala sama.