6. kapitola 29.12.2019 Démon alkohol III.
Jak si stoprocentně dojebat vztah
Celý podzim byl pro mě zkouška ohněm. Zkouška, kolik toho vydržím. Myslela jsem, že je to už za mnou, ale bohužel. Ať jsem se snažila sebevíc, znovu jsem se ožrala. Poprvé 12.12 s bratry a podruhé 25.12. u otce přítele. Od určitého okamžiku si nic nepamatuju, bohužel ostatní ano. Tak moc se stydím za své chování a alkoholický výlev, že jsem nebyla schopná to dva dny říct příteli. Všem jsem se snažila omluvit a tak trochu doufala, že to zůstane mezi námi a já to pak řeknu svému příteli. Bohužel to všechno dopadlo tak, že jsem neměla možnost si to ani připravit. Celá rodinka odjela za ním do práce a všechno mu to pověděla. Slovní přestřelky mi nikdy nešly. Vlastně ani neumím mluvit na veřejnosti a plácám, co mě zrovna napadne. Ve výsledku to dopadlo tak, že přítel se zavřel do dílny a odmítal se mnou mluvit. Snažila jsem se mu to všechno vysvětlit, že jsem mu to chtěla říct sama, ale co už naděláte, když je oheň na střeše? Za dnešní noc jsem naspala asi dvě hodiny, nevím přesně, co byl spánek a co podřimování. Napsala jsem proto dopis. Psaná forma je o něco lepší, dokážu v ní lépe vyjádřit své pocity atd... Odevzdala jsem mu jej a doufala, že po jeho přečtení si budeme moc promluvit. Bohužel se tak nestalo. Přesně pět hodin telefonoval s nějakou dívkou, asi kolegyně a bohužel jsem zachytila části konverzace, která spíše vypadala jako tokání.
Teď je nějak půl sedmé a čekám, až se probere, abych se dozvěděla verdikt. Jestli je nějaká nadějě (prý umírá poslední) nebo definitivní konec. Řeknu vám, tohle je ta nejhorší věc, pro mě přímo noční můra. Co mě čeka? Překonáme to nebo si budu muset zabalit kufry.
Nejhorší je, že se nikomu nemůžu podívat do očí. Je mi ze sebe tak strašně špatně, že kdybych byla o něco víc labilní a nezáleželo mi na mých rodičích, tak prostě všechno ukončím. Nechci končit takhe deprsivně, ale žádné nové poučení mě nenapadá. Všechno již bylo řečeno. NECHLASTEJ POKUD TO NEUMÍŠ VČAS UTNOUT.
Celý podzim byl pro mě zkouška ohněm. Zkouška, kolik toho vydržím. Myslela jsem, že je to už za mnou, ale bohužel. Ať jsem se snažila sebevíc, znovu jsem se ožrala. Poprvé 12.12 s bratry a podruhé 25.12. u otce přítele. Od určitého okamžiku si nic nepamatuju, bohužel ostatní ano. Tak moc se stydím za své chování a alkoholický výlev, že jsem nebyla schopná to dva dny říct příteli. Všem jsem se snažila omluvit a tak trochu doufala, že to zůstane mezi námi a já to pak řeknu svému příteli. Bohužel to všechno dopadlo tak, že jsem neměla možnost si to ani připravit. Celá rodinka odjela za ním do práce a všechno mu to pověděla. Slovní přestřelky mi nikdy nešly. Vlastně ani neumím mluvit na veřejnosti a plácám, co mě zrovna napadne. Ve výsledku to dopadlo tak, že přítel se zavřel do dílny a odmítal se mnou mluvit. Snažila jsem se mu to všechno vysvětlit, že jsem mu to chtěla říct sama, ale co už naděláte, když je oheň na střeše? Za dnešní noc jsem naspala asi dvě hodiny, nevím přesně, co byl spánek a co podřimování. Napsala jsem proto dopis. Psaná forma je o něco lepší, dokážu v ní lépe vyjádřit své pocity atd... Odevzdala jsem mu jej a doufala, že po jeho přečtení si budeme moc promluvit. Bohužel se tak nestalo. Přesně pět hodin telefonoval s nějakou dívkou, asi kolegyně a bohužel jsem zachytila části konverzace, která spíše vypadala jako tokání.
Teď je nějak půl sedmé a čekám, až se probere, abych se dozvěděla verdikt. Jestli je nějaká nadějě (prý umírá poslední) nebo definitivní konec. Řeknu vám, tohle je ta nejhorší věc, pro mě přímo noční můra. Co mě čeka? Překonáme to nebo si budu muset zabalit kufry.
Nejhorší je, že se nikomu nemůžu podívat do očí. Je mi ze sebe tak strašně špatně, že kdybych byla o něco víc labilní a nezáleželo mi na mých rodičích, tak prostě všechno ukončím. Nechci končit takhe deprsivně, ale žádné nové poučení mě nenapadá. Všechno již bylo řečeno. NECHLASTEJ POKUD TO NEUMÍŠ VČAS UTNOUT.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš názor.